Zajímavá fotografie vnitřku violoncella postaveného kolem roku 1780 Lockey Hillem v manufaktuře Stringed Instrument Company v Aucklandu. Zajímavostí je, že autor byl v roce 1796 oběšen za krádež koní. Cello je v současnosti (2022/1) restaurováno.
Číst dál...Nedávná vražda německého muže a jeho nezletilé dcery v Paraguayi zřejmě souvisela s loupeží několika houslí od Antonia Stradivariho. Policie podezřívá tři muže, u kterých se našla zbraň i certifikáty ověřující pravost hudebních nástrojů. Jejich cena dosahuje několika milionů dolarů.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-paraguay-vrazda-housle-stradivari.A211111_090425_zahranicni_misl (11.11.2021)
Ještě dnes není známo, který génius dal houslím jejich dnešní dokonalý tvar. Musel to být velice nadaný a zručný člověk, který skloubil dokonalost tvaru s fyzikálními rezonančními zákony. Zvláště tvar je dokonalé architektonické dílo, které je tak dokonalé, že přetrvalo staletí, aniž by se na něm dalo cokoliv změnit, nechceme-li narušit jeho dokonalý tvar.
Mnozí badatelé jsou toho mínění, že původcem dokonalosti tvaru houslí by mohl být Leonardo da Vinci, který byl všestranný umělec a je o něm známo, že byl také znamenitým hudebníkem, jeden z prvních, který začal hrát na hmatníku bez pražců. O tomto názoru je velmi mnoho pochybností. V pozůstalosti Leonarda da Vinciho se našlo mnoho nákresů a různých plánů, jako konstrukce letadel, plány pevností a jiné, ale nic konkrétního co by nasvědčovalo tomu, že se zabýval konstrukcí houslí.
Většina znalců je toho názoru, že tvar houslí vznikl postupně vývojem. Až do začátku 13. stol. není v Itálii nic známo o smyčcových nástrojích. Zdá se, že vznik smyčcových nástrojů pochází od německých a francouzských mistrů. Přesto už tenkrát se v Itálii zhotovovaly loutny a kytary. Proto neudivuje, že stavba různých viol se v Itálii velmi brzy ujala. Velkolepý vývoj umění v této době v Itálii, zasáhl také do výroby těchto viol. Například je známá překrásná bassviola v galerii Estense v Modeně, která je bohatě zdobena řezbami. (Hlavička, spodní deska a struník.)
V polovině 16. stol. se objevují housle na různých obrazech boloňských mistrů. Například na jednom obraze z roku 1550 od Guilio Romano. Ve vídeňské st. galerii se nachází obraz od Pelegrino Tibaldiho, představující sv. Cecilii s dvěma anděli hrajícími na housle. Dá se z toho předpokládat, že v Bologni byli známy housle ve třetím, nebo čtvrtém desetiletí 16. stol.
Francouzští znalci zjistili, že již začátkem 16. stol. se ve Francii zhotovovaly velmi malé třístrunné violy. Nasvědčuje tomu také to, že skladatel Claudio Monteverdi z Cremony píše v partituře opery Orfeo z roku 1608 kromě jiných nástrojů také housle, které jmenuje “violino piccolo a la francese“.
Jako vynálezce houslí se také často uvádí Gasparo Duiffoprugghar, jehož pravé jméno bylo Kaspar Tieffenbrucker. Tento žil okolo roku 1550 v Lyonu, když před tím sbíral zkušenosti v horní Itálii.
Odhaduje se, že z Cremony odešlo do světa přibližně 20.000 mistrovských nástrojů. Cremona je střed čtverce, který vzniká spojením měst Mantova, Modena, Brescia a Miláno. Je to překrásné město s nádhernými paláci, kostely, širokými ulicemi a náměstími. Z náměstí Piazza San Domenico vyúsťuje ulice Contrada del Coltellai, v níž je blok domů, který se nazýval sídliště houslařů. Tady si postavili domy největší mistři jako Antonio Stradivari, Carlo Bergonzi, Guarneri del Gesů, malý palác bohatého Amatiho a jako poslední domy Franceska Ruggeriho a Lorenza Storioniho. V Cremoně je poprvé zaznamenána tradice rodů, kde například v rodině Amati známe 5 houslařů toho jména, Stradivari 3, 5 Guarneriů, 3 Ruggeri, 3 Testore a 4 Grancino. To jsou jen ta nejznámější jména. Byla to neuvěřitelná doba rozkvětu houslařství v tak malém městě jako byla Cremona (50000 obyvatel). S dynastií Amatiho začíná velká epocha Cremony.
Antonio Stradivari byl nejslavnějším představitelem Cremonské školy. Narodil se roku 1644 a zemřel v roce 1737. Místo narození není známo. Také není nic známo o jeho mládí. Je však prokázáno, že přišel ve svých 12 letech do učení k Nicolo Amatimu, o kterém je známo, že byl velmi bohatý a rád prokazoval dobrodiní. Měl hodně žáků, které bezplatně vyučoval. Tyto žáky nechával pracovat na svých nástrojích, zvláště když dosáhl vyššího věku a zrak mu zeslábl. Učební doba trvala v tom čase 6 let. Znalci Stradivariho houslí jsou toho názoru, že na houslích Amatiho z roku 1666 je již patrna ruka Stradivariho. V té době již byl Stradivari vyučen a je pravděpodobné,že na nástrojích Amatiho pracoval.
Housle jsou bezesporu nejznamenitějším hudebním nástrojem, který dovede uchvátit posluchače nádherou a barevností tónu. Dlouho byly tyto vlastnosti houslí utlumeny, až s pomocí a na popud znamenitých houslistů, jako byl například Viotti, zdokonalil se smyčec takovým způsobem, že usnadnil houslistům plně využít nejen síly tónu nástroje, ale také barvu a ušlechtilost tónu. Také technické možnosti hráčů se tím zvětšily. Není proto divu, že houslisté se snaží získat nejen znamenitý nástroj, ale i znamenitý smyčec.
Zatím, co housle dosáhly své nejvyšší úrovně již v druhé polovině 17. století, vývoj smyčce se opozdil téměř o sto let.
V 15. století sestával smyčec z bambusového prutu, který byl prohnutý jako luk, na koncích opatřen zářezy, v nichž byly pevně uvázány žíně. Teprve v 16. století se objevuje náznak hlavičky a, i když primitivní, přece již jakási žabka.
